Kovohutě Příbram

Historie olova »

Historie příbramského hutnictví »

Historie Kovohutí Příbram »

Historie v kostce

Historie olova

Olovo spolu se zlatem, stříbrem, mědí, cínem, rtutí a železem bylo známo a technicky používáno již v období starověku. Egypťané pravděpodobně užívali olovo již kolem roku 5000 před naším letopočtem. Féničané otevřeli ložiska olova Rio Tinto ve Španělsku již roku 2300 př. n. l. a Číňané pravděpodobně vyráběli kolem roku 200 př. n. l. olověné mince.  Ve starověku byla známa olověná ložiska ve Středomoří a v Anglii, zvlášť dobře jsou známy olověné trubky v římských vodovodech. V raném středověku začala výroba olova v Čechách (Příbram kolem roku 750). Ve dvanáctém a třináctém století byla objevena ložiska olova v Sasku (Freiberg), v Porýní a Horním Harzu. 

Historie příbramského hutnictví

Celá historie příbramského hutnictví je neoddělitelně spjata s dolováním na Příbramsku. I když jsou historické prameny skoupé na přímé doklady o existenci příbramské hutě v dobách počátku českého státu, lze s naprostou určitostí předpokládat, že huť na zpracování stříbra stávala v okolí Příbrami již v dobách přemyslovských knížat. Nejstarším písemným dokladem o existenci huti na Příbramsku stále zůstává listina z 21. dubna 1311, kterou pražský rychtář Volflin a městská rada pražská stvrzují, že Konrád z Příbrami a jeho synové předali pražskému biskupovi Janu IV. Z Dražic huť, kterou zbudovali svými vlastními náklady. Dalších zhruba 200 let jsme odkázáni na doklady o dolování v okolí Příbrami, které však lze považovat za nepřímé důkazy o existenci hutě. Z těchto údajů je zřejmé, že zdárný rozvoj těžby byl přerušen až husitskými válkami, za nichž Příbram velmi utrpěla. Obrat k lepšímu nastal až v polovině 16. století a vyvrcholil roku 1579, kdy císař Rudolf II. povýšil Příbram na svobodné horní město a vybavil ji četnými privilegii. V 80. letech 16. století však nastává hluboký úpadek trvající vlivem třicetileté války až do konce 17. století.

Skutečný převrat ve vývoji hornictví a hutnictví nastal až roku 1772 příchodem Jana Antonína Alise do příbramského revíru. Tento osvícený muž započal etapu rozsáhlé přestavby a modernizace příbramských dolů, které pozdvihl na světovou úroveň. Rokem 1779, kdy bylo pod jeho vedením započato hloubení dolu Vojtěch, začíná období rozkvětu dolování. Protože však v té době ještě poměrně nová huť z roku 1725 nemohla stačit tempu rozvíjejících se dolů, začal J. A. Alis prosazovat myšlenku postavení nové moderní hutě, která by dokázala zpracovávat veškeré rody z příbramského revíru. S výstavbou nové hutě bylo započato dne 10. dubna 1786 v místech, kde stávala již roku 1632 huť stará, která však byla pro značnou vzdálenost od tehdejších dolů opuštěna. Tato huť je základem dnešní akciové společnosti Kovohutě Příbram. Nová huť zpracovávala stříbrné rudy nejen z Příbramska, ale i z Jáchymovska, Budějovicka a dalších oblastí. Vedle stříbra se dostává do popředí zájmu také olovo, a tak bylo roku 1859 62 postaveno osm vysokých olovářských pecí a od roku 1886 byla zavedena olovářská druhovýroba.

Z těžby a výroby stříbra se vyvinula postupně výroba olova, do roku 1973 ještě z domácích olověných koncentrátů a poté výhradně z olověných odpadů. Jejich podstatnou část tvoří použité startovací autobaterie, které jsou zpracovávány na olovo, olověné slitiny a výrobky z olova.

Historie Kovohutí Příbram

Kovohutě Příbram jsou od roku 1994 akciovou společností (Kovohutě Příbram, a. s.) a od 1. 1. 2005 mají nový název Kovohutě Příbram nástupnická, a. s.

Po privatizaci provedla akciová společnost zásadní rekonstrukci technologie recyklace a mnoho dalších ekologických opatření včetně odstraňování starých ekologických zátěží.


Hlavní provedená opatření:

• dle licence německé firmy Varta byla vybudována moderní šachtová pec se speciálním dohořívacím systémem a moderním odprašováním

• rafinace olova kyslíkem
• čištění splaškových vod na čističce odpadních vod
• likvidace skládkových vod společně s odpadní bateriovou kyselinou pomocí biotechnologie
• zpracování prachových surovin a meziproduktů na krátkých bubnových pecích, vybavených hořáky na zemní plyn a kyslík s účinným odprašováním plynů
• snížení přízemní prašnosti zdokonalením skladování surovin, důsledným kropením komunikací a následným čistěním dešťových vod v čističce odpadních vod

Hutnická činnost je v současné době omezena pouze na recyklaci sekundárních olověných surovin, zejména vyřazených olověných baterií a je natolik modernizovaná, že její parametry odpovídají evropským normám a její vliv na okolní životního prostředí je zanedbatelný.

Modernizace technologie

Technologie v roce 1990:

• 1 šachtová pec - polská z roku 1982 a stará šachtová pec z 19. století
• 2 krátké bubnové pece vytápěné olejovými hořáky
  • nesplňovaly ekologické parametry vyžadované novými ekologickými požadavky
  • byly schopné zpracovávat baterie pouze po předchozí úpravě rozbitím a zbavením kyseliny a krabic

V roce 1995 bylo rozhodnuto realizovat nabídku firmy VARTA (Německo) na prodej technologie zpracování celých baterií v šachtové peci. V roce 1996 ukončena projekce a zahájena Škodou Plzeň stavba, v září 1997 nová šachtová pec uvedena do provozu

Cena investice a s ní souvisejících nákladů byla 160 mil. Kč, a byla realizována bez jakékoliv formy státní podpory nebo dotace.

Výhody nové technologie

• baterie není nutno před zpracováním rozebírat – zlepšení ekologie likvidace baterií v celé republice

• splnění ekologických parametrů emisí škodlivin podle nových emisních norem

• zlepšení hygieny práce oproti starému způsobu zpracování

• zvýšení produktivity a snížení namáhavosti práce